Pan ministr Dobeš mluví podobně, jako král z pohádky Pyšná princezna. Odvolávám, co jsem odvolal a slibuji, co jsem slíbil. Jak jinak charakterizovat jeho výroky ohledně restrukturalizace či rušení speciálních, zvláštních škol. Jen co se zvedla vlna odporu, měnil svá vyjádření tak, aby veřejnost upokojil.
Osobně považuji tuto snahu za znepokojivou. Zvláštní, nebo jinak zvané praktické školy nejsou plné jen „ zlobivých – obtížně zvládnutelných“ dětí. Tyto školy navštěvují děti, které mají i různé typy specifických poruch. Tyto děti se zde učí základní dovednosti potřebné pro život. Jeden z typů takovéto školy jsou „Školy Karla Herforta“.
Jednu takovou školu jsem měla možnost poznat a při hovorech s paní ředitelkou této školy jsem si uvědomovala, jakou trpělivost, lásku k dětem, toleranci, ale i důslednost a pochopení pro druhé, musí pracovníci tohoto druhu škol mít. Škola Karla Herforta v Josefské ulici v Praze 1 je škola základní praktická a praktická škola, a je toho živým důkazem.
Základní škola praktická - Školu navštěvují děti se specifickými poruchami učení (těžší formy dyslexie, dysgrafie, dyskalkulie, poruchy koncentrace), s mentálním handicapem, kombinovanými vadami a s lehkou mozkovou dysfunkcí.
Praktická škola – Je škola určena pro absolventy základních škol (chlapce i dívky), se zdravotními problémy nebo s neukončeným základním vzděláním, a absolventy speciálních škol. Těžištěm výuky je příprava na každodenní život - získání praktických dovedností. Model praktické školy je koncipován jako neprofesní, spočívá v přípravě na život, zvláště pak v rodině. Při výuce je snaha klást důraz na celkový harmonický rozvoj osobnosti studentů. Škola je dvouletá, zakončují ji děti, respektive i dospělejší děti, závěrečnými zkouškami.
Při návštěvě školy každý pochopí, proč by nebylo dobré mít snahu integrovat tyto děti do běžných škol. Nesmírně si cením práce a schopností učitelů, kteří studenty školy vzdělávali v praktických činnostech. Výsledky jejich práce byly úžasné, ručně vyšívané ubrousky nebo ušité textilní hračky, byly krásné a staly se mimo jiné, součástí nabídky ručních prací na vánočních trzích v Praze, na Kampě. Škola i děti tak měly další motivaci a na výsledcích jejich práce to bylo možné vidět.
V souvislosti s informacemi o rušení některých těchto škol, působí velmi rozpačitě objevená informace o cílené podpoře dětí z romských rodin. Nemám nic proti podpoře vzdělanosti dětí, která vede k jejich zapojení do života, a nemám nic proti podpoře romských dětí. Podpora je správná, protože jen vzdělaný národ je základ úspěchu. Trochu jsem, ale zaskočena, pokud by podpora cílila pouze na romskou populaci. Myslím, že je hodně sociálně slabých rodin, je dost dětí, které jsou v ústavech, jsou v rodinách sociálně slabých, patří do ohrožené skupiny. I tyto děti si zaslouží podporu státu. Zde nemůže hrát roli, zda jde o děti romské či nerómské. Stejně, jako speciální - praktické školy nejsou obsazeny pouze dětmi z romských rodin, ale těmi dětmi, u kterých byla pedagogy a psychology tato forma vzdělání doporučena a odsouhlasena. Na všechny děti by mělo být z pohledu státní správy, pohlíženo rovnocenně s jednoznačnými pravidly. Stejně jako v případě přidělení podpory, nemůže hrát roli původ dítěte. Roli zde musí hrát, pouze předem stanovená kritéria, kde původ- rasa nemá co dělat. Vytváření výjimek, byť jako populistickou formu pozitivní diskriminace, bude vyvolávat napětí ve společnosti. Sociálně slabí nejsou v žádném případě pouze Romové. Aby nedocházelo ke zbytečnému napětí, považuji za rozumné, aby MŠMT zveřejnilo částku a počet dětí, na které tato podpora cílila.
A při hlásání záměrů rušit – ponechat, doporučuji panu ministrovi držet se osvědčeného „ Dvakrát měř a jednou řež!“
RNDr. Jana Příhodová (ODS)
